Když jsem před rokem a půl ustál 60 sekund ve stojce, tak jsem celý nadšený oslavoval a psal jsem Yuvalovi. Jeho stručná odpověď – “Gratuluji. Tak a teď 90 sekund.” A bylo to. Byla to pro mě ultra-nedosažitelná meta, ale najednou se to stalo a…a…nic. Člověk si zvyne na nový standard, na ulici to nikdo nepoznal, žadný nový svaly nic. Dneska když neudržím 60 vteřin, tak je to hodně špatný den. A tak jsem taky už dlouho pomrkával po počtu “lajků”, která má moje stránka. “Pohyb je život” jsem založil někdy v květnu nebo červnu 2014 myslím, tj. necelé dva roky. Nejdřív mě fascinovalo, že to vůbec někdo čte, pak jsem měl 100 lajků a pak to chvilku trvalo a šup – teď mám přes 10.000. Takže moc děkuju, budeme oslavovat, bublinky a všechno… Ale ač jsem po tom teď tak trochu pošilhával, je to jenom číslo, jenom 60 vteřin ve stojce. Život jde dál, práce a trénink taky. Nevím, jaká bude další meta, nicméně příspěvky píšu dál, semináře dělám dál, pravidelná výuka pokračuje. Vlastně se nic nezmění. “Tak a teď 90 sekund.” 🙂

Děkuju, mějte pěkný den, jdu učit něco o páteři