Všimněte si někdy, jak se chováme k dětem.

“Neběhej. Seď v klidu. Neskákej tady, ten byt není tělocvična. Nehopsej po tom gauči, to není trampolína. To nedokážeš v klidu sedět?”

Dospělí vlastně postupně zařídí, že děti takhle zestárnou. A budou jako oni – sedět, nehýbat se, ztrnule zírat (třeba na televizi) v pozici, které nikomu neudělá dobře. Sezení ve škole tomu jenom nasadí korunu. Postupně jim zakazujeme pohyb, doma (tam se to nesmí), na ulici (to je nebezpečné) a na hřišti je to jenom na chvilku. Hlavně je to místo, kde se “můžete” hýbat. Nějakou dobu. Pak se musí domů.

Dřív jsme měli hříště všude – dneska je to relativně malý kousek země, bez trávy (ta je všude kolem a běhají tam psy nebo tam není vůbec, je tam asfalt a jezdí tam auta) a s čím dál tím víc bezpečnými prolézačkami. Hezky to vytváří návyk na to, že se cvičí na nějakém místě, ideálně v posilovně nebo fitku. Prostě někde, kam se musí dojít, protože tam je nějaké vybavení. Ale hýbat bychom se měli všude a (skoro) pořád nebo ne?

Zpět k dětem – chápu, že je to komplikované, sám toho mám někdy plné zuby :). Ale zkuste se zamyslet, než svoje děti (synovce, neteře, vnuky…) budete zastavovat. Když se přestanou hýbat, může to mít následky.