Letošní Movement Camp (dále jen MC) byl pro mě pátým v pořadí (na blogu najdete reporty z ostaních akcím tady je můj první ze Singapore). Z toho plyne, že počáteční nadšení z cestování, Thajsko a tak, trochu vyprchalo - je fajn, že je to v Thajsku, ale pro mě za mě to může být třeba na Rujáně nebo v Brně a zas tak moc se toho nezmění. Resp. ano, budu to mít blíž.

"Zeptejte se sami sebe. Proč chcete být někdo, když můžete být nikdo?"

Dudi Malka

Jíst, spát a učit se

Praxe, procvičování, výuka, kamarádi, komunita… Jíst, spát a učit se a to opakovat týden v kuse. Na jednu stranu je MC pro mě tak trochu rutina - součást mojí práce, protože to beru jako práci a součást svého rozvoje. Na stranu druhou - je to čím dál tím lepší. Jsme si s kamarády z Mentorshipu stále bližší, znám je roky, vidíme se každých pár měsíců a proléváme spolu krev, pot a slzy, máme (skoro) stejné problémy, touhy, hodnoty, řešíme naše studium, naše studenty a naší praxi. Máloco vás tak sblíží. A pak je tady naše společná praxe s Idem - jdeme dál a dál, dostáváme se do míst, kam mě to nikdy ani nenapadlo.

Letošní Movement Camp

Letos nás bylo na Movement Campu celkem 170, rozdělení do pěti skupin. Pět subjektů a pět učitelů - Ido, Shai, Odelia, Dudi a Eran. Každý den byly dvě lekce po třech hodinách, plus jedna relaxační, která trvala hodinu. Takže 7 hodin denně celkem, plus večerní přednášky a Q&A. Vyjímkou byl druhý den, kdy byly lekce tři (9 výuky hodin celkem). Bylo to fajn, dříve jsme měli 3 lekce každý den, teď s novým formátem bylo více času na odpočinek, takže přes obědovou pauzu se dalo fajnově regenerovat. Někdo si povídal, někdo byl u bazénu, moje volba byla každý den 30-60 minut spánku navíc. MC trvá 7 dní a únava se nastřádá. Není to jenom únava fyzická, já jsem relativně zvyklý na podobnou zátěž, ale když přijede “normální” člověk, tak je druhý/třetí den rozlámaný a je rád, že chodí.

Kvalita výuky byla, jako to ostatně bývá vždy, naprostá špička. Není nikdo, kdo to má tak dobře srovnané, vyzkoušené, zábavné a zároveň hluboké, s obrovským přesahem. Málokdo tuší, co je vlastně Ido Portal Method a i když jsem o tom napsal už hodně písmenek a pokoušel jsem se to nějak popsat, stále mi to nějak utíká. Nedokážu to jednoduše popsat, takže možná tomu pořád nerozumím.

"Když vezmete tři krásné barvy a smícháte je, tak pokaždé dostanete divnou hnědou…"

Rasmus Ölme

Je to pro mě výuka, studium, život. Nedává mi úplně smysl jet na Movement Camp a tam dělat kruhový trénink - 50 angličáků, 30 shybů a 20 výpadů a to celé 5x a na čas. To není výuka, to je dřina, možná vám s něčím pomůže, možná ne. Ale není se na tom co učit, prostě to přežijete. Možná ne. Třeba potřebujete ještě větší a lepší "kondici" (ale co to vlastně je, že ano).

Drily, které se učíme jsou unikátní - nenajdete je na Google, ani v žádné knize, protože jsou originální. Oni je vymysleli, dali dohromady, naučili se je učit, vymysleli postupnou metodu výuky. Je to úplně nové.

My se učíme nové věci, mechaniku, myšlenku, styl pohledu na problém. Na problém, který jsme vlastně nikdy ještě neviděli, nevšimli se ho, proto jsme ho nemohli ani začít řešit. Inu, má svůj důvod, proč jsem s Idem tak dlouho (a doufám, že ještě dlouho budu). Nikdo se na problematiku pohybu takhle nedívá. A není to ani ta kombinace věcí - o to tu vlastně vůbec nejde, to jsou jenom nástroje.

Rasmus na jedné přednášce řekl, že když vezmete tři krásné barvy a smícháte je, tak pokaždé dostanete divnou hnědou… Takže stojky, capoeira, gymnastické kruhy a dřepy vám nedají Ido Portal Method. Dostanete “divnou hnědou”…

Všechny lekce na MC byly fantastické, je to materiál na měsíce, možná roky studia. Pro mě to není dovolená ani nové zábavné drily, které mi umožní díky Instagramu “nalákat” pár dalších studentů, protože “…hele co děláme, to nikdo nedělá, je to zábava, vypadá to jinak, všichni se smějou, přijďte taky…”. Je to součást velké hádanky a pro mě to znamená další měsíce práce, než to pochopím, osvojím si to a budu to, možná, schopný učit.

Velká lekce

Moje zcela jistě největší téma, které se mnou letos pohnulo byla výuka Dudiho Malky, takto Idova učitele jógy. Jeho výklad je vždy zajímavý, ale zároveň tak trochu strašidelné. To, co nás učí je podle jeho vlastních slov Hatha Yóga, ale takovou jsem nikde nezažil.

“Jóga není o asánách, jóga není o flexibilitě, mobilitě ani o síle, jóga není o uvolnění. Jóga není o zdraví, není o dechu. Jóga je o poznání sama sebe.”

Dudi Malka

První den se nás Dudi zeptal, kolik z nás procvičovalo materiál, který nás učil loni. Nezvedlo se moc rukou, ani já jí taky nezvedl. Nemohu říct, že jsem to dělal 5xtýdně, něco jsem neprocvičoval vůbec. Tak se usmál, chvilku mlčel a pak nám řekl něco v tom smyslu, že tam není od toho, aby nám dával “cukrátka”. Ukazoval nové věci, když neumíme ty staré. Lidé dnes loví zážitky - další semináře, další knihy, další podcasty a více informací se automaticky rovná lépe. Což on takhle dělat nechce, protože to je lež. Nástroje, které nám ukázal patří k základním a pokud je nemáme osvojené, tak nám ty pokročilé, které měl připravené na letos, mohou ublížit. Takže učit nic jiného nebude.

Musím říct, že jsem dlouho necítil takový stud - zklamal jsem ho (tedy nejen já, ale i spousta ostatních). Může a má to svoje důvody, proč jsme to nezařadili do svého režimu, ale to není podstatné. Prostě jsem to nedělal a on nás to učil. Fakt, že Dudi byl na čtvrtém Movement Campu a postupně nás učí, je sám o sobě dost podstatný. Ido by nepřivezl někoho nebo něco “jen tak”. Má to svůj důvod - takže to je důležité.

“Když si něco přečtete, tak ten tok znalostí je zvenku dovnitř. A pak to někomu můžete vykládat, ale je to informace z venku. Ale pokud sáhnete do svého nitra a tam najdete odpovědi na otázky - pak to je moudrost.”

Dudi Malka

Z Dudiho lekcí, z toho, co nám řekl, citoval nebo vyprávěl, by se dala napsat samostatný článek. Nebo víc článků. Možná kniha. Moudré, rozvážné, velice vyzrálé - inspirativní. Člověk z něj tu moudrost cítí. Jako ne, že si něco přečetl a teď nám to papouškuje - TO je on. To, co nám říká, to je z podstaty jeho bytí.

Dudi mě letos neskutečně ovlivnil. Takže jeho materiál procvičuji, uvidíme, jestli to dám rok (do dalšího MC). A taky jsem zvědavý, co to se mnou udělá, jestli něco. Ale i kdyby ne - evidentně je to důležité, můj učitel to tak vidí, takže já to budu dělat.

“To, co potřebujete není něčeho dosáhnout, něco zlepšit. Potřebujete zastavit něco, co ve vás už teď je.”

Dudi Malka

Eran

Eran má už od pohledu zvláštní auru - je to bývalý voják, specialista na boj zblízka, stále trénuje v Izraeli nějaké tajné speciální jednotky, má černý pás v BJJ, ale hlavně je to praktik. Je vidět, že toho má za sebou hodně a nebyl to jenom trénink. Praxe. Boj. A kdo víc, co ještě… Jeho lekce jsou podobné - relativně málo teorie, hodně praxe. Učil nás už vloni, letos jsme lehce navazovali na minulou látku. Byly to principy, techniky, dovednosti z BJJ a zápasu, Kombinoval to do jednoho flow, jednoho scénaře, který nás učil. A občas to proložil nějakou "historkou z podsvětí", ze které vás mohlo i v tom Thajském horku mrazit. Pro mě hodně zajímavá je jeho metodologie výuky, jak vysvětluje a procvičuje, jakým způsobem ukazuje. 3 hodiny praxe, minimum teorie. Nikdo z nás nepochybuje, co ten člověk dokáže - je to dobře naolejovaná živá zbraň.

Témata

Každý z učitelů měl vlastní téma, ale pro mě je to více a více propojené - není to BJJ, grappling, tanec a koordinace a floorwork.

Pohyb.

Je to obrovská propojená množina, kde se témata navzájem podporují. Někdo vidí v tom, co učí Shai “koordinaci a tanec”. Ale ona učí to, na čem se dohodnou s Idem, spoluprací s ním tom, možná to má určitou vnější formu, ale co je za tím? Jeden kluk z Indii se mě ptal, jestli máme v Mentorshipu taky tu látku, co Shai učí. Ten tanec. A já jsem mu říkal, jako jo, máme, ale počkej, to není úplně tanec. To jsou určité kombinace úderů. Jako cože?!? To je taková koordinační hádanka, ne? No ano, je. Ale stejně jako tohle z venku vypadá jako koordinační hádanka a něco jiného jako moderní tanec neznamená, že to neučí určité dovednosti, které člověk použije v boxu nebo při grapplingu.

To je možná to, co z venku asi nikdo nevidí - to, co to vlastně je. Vypadá to nějak, ale je to možná…úplně něco jiného. Jinak obsah lekcí - Ido učil něco, Shai něco, Eran něco, Odel něco… Ale pro mě to byla v podstatě všechno výuka boje, resp. dovedností, které se hodí v bojových uměních. Není žádné tajemství, že Ida tohle hodně baví a považuje boj za velikou pohybovou hádanku. Pokud nestudujete bojová umění, interakci dvou (možná více) lidí, tak nemůžete tvrdit, že studujete pohyb. Tohle je OBROVSKÉ pohybové téma. Na druhou stranu - pokud si vezmete boxerské rukavice a začnete mlátit do lap nebo do pytle, tak to z vás neudělá boxera. Pevně veřím, že studium boxu je něco jiného.

Na úplně prvním setkání všech účastníků na MC, Ido řekl “…pokud chcete být výborný bojovník, musíte vybojovat tisíce a tisíce bitev. Ale pokud se zraníte v bitvě číslo 57, tak se už nikdy možná nedostanete do bitvy 110…”. A jak trénovat boj, dovednosti pro boj, aniž se člověk zlikviduje?

“…pokud chcete být výborný bojovník, musíte vybojovat tisíce a tisíce bitev. Ale pokud se zraníte v bitvě číslo 57, tak se už nikdy možná nedostanete do bitvy 110…”

Ido Portal

Tlukot 170 srdcí

Každý den jsme měli před obědem hodinu takové relaxační praxe - s Martinem Kilvádym a Rasmusem Ölme. Střídali se obden a byla to příjemná změna, bylo to ve velkém sále s dřevěnou podlahou a cvičili jsme všichni, tj. těch 170 lidí najednou. Někdo by to nazval “dynamická meditace”, někdo “qigong”, každopádně to bylo více odpočinkové, než zbytek lekcí. A stala se mi tam zajímavá věc - někdy třetí den, kdy už jsem byl trochu unavený a opotřebovaný, jsme se po nějaké době na Martinově lekci měli složit na zem a chvilku se tam válet. Pak se zastavit a spočinout. A já jsem se zastavil na boku s uchem na zemi. Všichni leželi, všichni odpočívali a najednou jsem to slyšel - tlukot 170 srdcí.

Byl to zvláštní pocit, velká jednota a propojení a ačkoliv to zní asi hodně “ezo”, bylo to příjemné, zajímavé a hodně objevné.

…a hurá do práce

Teď je Movement Camp 2019 je za mnou, jak jsem psal materiálu zase na roky. A to je ta věc - "…prostě to dělat…". Dál a dál, postupně po kouskách rozplétat to jemné předivo pohybu, tu pavučinu, kterou utkal sám život. Čím více jsem s Idem, přemýšlím, hýbu se, dýchám život, tím více mi to připadá, jako když zalévám půdu. Když budete trpělivý, postupně, pomalu se voda začne vsakovat. Třeba to bude měsíc, třeba rok, třeba pět let. Postupně se voda dostane hlouběji pod povrch, dosáhne kam má a pak něco začne klíčit, zapouštět kořeny a časem ze země vykoukne něco zeleného. Nedá se to uspěchat, většina toho není vidět, protože se odehrává někde ve tmě, ale děje se to. Člověk to nemusí vidět, ale může tomu věřit a pak se ten proces stane. Vyroste rostlina nebo strom, něco, co tu nebylo a teď tu je.

"Učitel tady není od toho, aby vám poskytoval komfort. Naopak. Má vás vyvést a vytrhnout z komfortní zóny, musí něco rozbít, aby mohl postavit něco nového."

Dudi Malka