Když jsem se naposledy viděl s Idem, tak se celkem rozhovořil o tom, že něčí úspěch se možná dá změřit ne podle toho co dělá, ale podle toho co nedělá. Nešlo úplně o trénink, ale to kolem.

Kolik času věnujete zábavě, rodině, stojce na jedné ruce, vysedávaní v kavárnách, studiu, sledování TV Nova, projížděním zpráv na Facebooku/Twitteru, čtením RSS, hraním her.

Musím říct, že od té doby skrývám (nebo ruším) jeden příspěvěk za druhým, jednu stránku za druhou, mažu RSS feedy i podcasty. Jestli je něco “jenom” zábavné, je to “jenom” zajímavé a nepřináší mi to hodnotu, tak to mizí a já to nečtu. Už prostě nemám čas, resp. mám ho pořád stejně, ale chci se věnovat jiným věcem, které mně rozvíjejí, mění, přináší mi nějakou hodnotu. Pro někoho je to v pohodě hraní her, chápu to a nijak to neodsuzuju, stejně jako vysedávání u kávy. Jenom to už není můj šálek kávy, mám teď jinou preferenci.

Mnoho let dozadu jsem poslouchal Adolfa Borna, který říkal, že ve 30ti letech se hádal o svojí pravdu a názor, ve 40ti bych ještě ochotný poslouchat, když mu někdo oponoval a v 50ti už je ani neposlouchá, protože jim prostě odmítá věnovat čas. Každý máme času stejně, volte dobře, jak ho využijeme.