Včera Ido řekl, jen tak mimochodem jak to u něj bývá, fantastickou myšlenku :

“…kolik času věnujete výzkumu svého potěšení? A kolik času výzkumu své bolesti?”

Hodně se zajímáme o to, co budeme jíst, brouzdáme po netu, testujeme apky na mobil, vybíráme si filmy, víme dobře, co nám dělá dobře při sexu… Ale jak něco bolí – pryč od toho. Bolí to, tak je to špatně, radši to nechám být. Nebudu to zkoušet, nebudu se toho dotýkat, nebudu to radši řešit. Bolest je špatná, ne?

Ne. Bolest je signál. Je otázka čeho, proč, jak to bolí…

Ale zkoumejte (a hlavně tím řešte) trochu víc svůj nekomfort a ano, někdy i bolest. Ale svým bolestem (a svým problémům) je potřeba se věnovat. Protože bolest je jako duha – na konci toho výzkumu může být pro vás hrnec zlata a když tomu dáte tolik času co zábavě – možná ta bolest přestane.

A možná ne, ale když to necháte být a budete zkoumat jenom televize, telefony, kina, vína, oblečení, jídlo, nejlepší kávu a tak – tak na to nikdy nepřijdete.