Dneska jsem v Chebu na semináři o stoji na rukou mluvil o tom, že stojka není žádná dovednost na přežití. Jdete si takhle džunglí, vyskočí na vás tygr a vy hup – uděláte stojku. A tygr se lekne a uteče.

No, takhle to nefunguje, stojka je spíš takový upgrade nervového systému, ale není to nic nutného, nic bez čeho se nedá žít. Takže to vlastně není vůbec funkční. Tak proč to vlastně sakra dělám?

Na druhou stranu – jak často jdete džunglí a skáče na vás tygr? Já moc často ne….

Spoustu dovedností a cviků dneska děláme, protože nás to baví a nějak nám to v něčem pomáhá. S přežitím nebo nutností to nemá co dělat. Ostatně jako málo z toho, co dnes děláme.