Dneska je to přesně 10 let, kdy jsem dělal velice obtížnou profesní certifikaci zvanou CCIE. A přesně dneska mi ta certifikace vyprší, protože jsem se rozhodl jí neprodloužit.

Co je CCIE?

CCIE znamená Cisco Certified Internetworking Expert a je to nejvyšší certifikace v Cisco světě(nebo minimálně byla). Je to pekelná zkouška a i teď mi naskakuje husí kůže, když si na to vzpomenu. Musíte udělat teoretický test, to je cca. hodina záludných otázek z oboru, kliká se to na počítači. Je to obtížné, ale když se v tom pohybujete, žijete v Matrixu a smějete se vtipům o TCP/IP, celkem se to dá.

Tím, že uděláte tu teorii, tak můžete na praxi – a to je to peklíčko… Máte rok na to, na tu praktickou zkoušku jít(pak to vyprší a musíte na tu teorii znovu). Je pár míst na světě, kde jsou testovací centra, já jel do Bruselu.

Přijedete tam, dostanete zadání – dost dost těžké zadání – a máte 8 hodin na to, všechno udělat. Máte počítač a přístup k hromadě různých zařízení a musíte to překonfigurovat, nastavit, změnit co je potřeba. Ten čas je akorát na to si sednout a začít na klávesnici mlátit příkazy, není moc prostor na přemýšlení. Musíte to dělat jak automat. Je tam hodně chytáků, když něco uděláte v prvním bodě a ve třetím uděláte chybu, zrušíte ten bod jedna a tím se to celé rozpadne.

Pak to tam necháte, jedete domu, oni to zkontrolují a do dvou, tří dnů vám dají vědět.

Na to, aby člověk udělal CCIE, musí být celkem dost našláplej. Napoprvé to udělá málo lidí, tuším 25%-30%. Já to udělal napoprvé, ale byla za tím spousta dřiny.

Rok práce

Stálo mě to asi rok příprav. Každý den. Po práci jsem studoval teorii, učil se konfigurovat, znovu a znovu driloval kolem dokola příkazy, možnosti, studoval řešení. Každý den jsem dlouhé hodiny pracoval, lítal na služební cestách, do toho cvičil CrossFit a potom jsem každý den další 5-6 hodin drtil. Věnoval jsem tomu dost času, mozkových buněk, stresu, sezení a námahy.

A výsledek bylo číslo #20166. To bylo moje pořadí CCIE na zemi. 20166.

Když někde řeknete, že jste CCIE nebo to máte na vizitce, pod jménem v prezentaci, kterou přednášíte – tak máte dost automaticky dobrou autoritu. To číslo dost znamená – někam si sednete a dokážete vybudovat nebo opravit půlku infrastruktury internetového providera.

Mít CCIE číslo je dobrá prestiž. Nebo byla, možná už se to změnilo.

A dneska to končí

Když jsem před pár lety odešel z korporace, tak jsem postupně přestal být IT odborník, pořád mě to baví, ale už to není můj obor, je to dál a dál v minulosti. Dneska učím něco jiného, baví mě něco jiného, žiju úplně jiný život. Už mi to nějak neimponuje.

Mohl bych si to prodloužit, udělat znovu tu teoretickou zkoušku, ale to by zase znamenalo pár dní až týdnů příprav a učení. Učení něčeho, co bylo dřív můj život, ale dneska je můj život pohyb. IT bezpečnost je mi dost jedno. A tak jsem usoudil, že se ta námaha prostě nevyplatí a radši budu venku v parku cvičit qigong, než abych seděl doma a studoval na tuhle zkoušku.

Tak dneska mi platnost končí, ale něco jiného začíná. Jsem z toho zvláštně naměkko, byl to takový můj velmi důležitý milník v životě. “Až budu mít CCIE, tak…”. A vlastně nic. Jasně změnilo se dost věcí, ale když se dneska ohlédnu přes rameno na uplynulých 10 let života, bylo tam dost jiných událostí, klíčových bodů a dost obtížných zkoušek. Zkoušek mnohem horších a obtížnějších než jakákoliv certifikace.

Dneska večer si asi dám panáka a pak to od sebe odseknu jak staré, zetlelé kořeny. Je to na jednu stranu taková zvláštní zátež, jako zátěž z minulého života. Je to možná i trochu osvobozující se toho zbavit. Třeba se mi nějak uleví. Kdo ví…

Takže sayonara, CCIE #20166 dneska končí.

Over and out.