Margi je mou studentkou již přes tři roky a za tu dobu ušla obrovský kus cesty na všech rovinách. Je mi obrovskou ctí, že je součástí naší školy a se svým nepřehlédnutelným úsměvem a optimismem obohacuje nejen mě, ale především celou komunitu. Její zpětnou vazbu na studium a poznatky z výuky si můžete přečíst v článku níže.

Jak bys popsala dálkové studium s Pohyb je život?

Dálkové studium má přesně takovou podobu, jakou v danou chvíli člověk potřebuje. Na vstupních fyzických dovednostech nezáleží, jedinou podmínkou je vnitřní zápal a ochota na sobě pracovat. Adri má dar nabídnout variantu, která je pro člověka zvladatelná a vede k postupu. Člověk si sám postupně najde cestu.

Nabídka cvičení je komplexní. Základem je systematický, ale pestrý program na online platformě, který doplňuje krátký každotýdenní Zoom hovor, kde spolu s ostatními studenty učitel prochází aktuální program a případné dotazy. Dále zpětná vazba prostřednictvím videí, podpora členů skupiny přes chat, možnost kdykoli s Adri konzultovat cvičící i jiné otázky, spousta nekonvenčních náhledů nejen na pohyb, ale i doporučení na knihy či suplementaci.

Vrcholem je pro mě možnost osobního setkání všech dálkových studentů na cvičícím eventu (Den v pohybu či 3-denní "Intensive"), seznámení s novými lidmi i se známými z on-line výuky, společný prožitek urychlující progres, spousta “aha” momentů a podnětů k přemýšlení. No a především velká radost z pohybu, objevování a taky spousta srandy okolo. Právě při osobních setkání vzniká komunita lidí, kde je každý úplně jiný, ale se společnou jiskrou. Dálková výuka s PJŽ tak není nikdy osamocená, což bývá hlavním úskalím podobných programů. Motivace časem neupadá, ale naopak roste. A se zvětšující se zkušeností ještě přichází další rovina – schopnost určovat si program a svůj směr podle sebe.

Co tě k výuce v PJŽ přivedlo? A co tě u nás stále drží?

Původně jsme hledala nějaký komplexní způsob, jak posílit své tělo, abych kompenzovala, že neustále sedím v kanceláři, stojím v bazénu, nebo kmitám okolo rodiny. Tento životní styl mi přivodil zbytečné zranění kolene na obyčejném výletu do hor. Chtěla jsem si i nadále dopřávat obvyklé pohybové aktivity a také být parťačkou svým rostoucím dětem bez obav, že se zraním. Tento cíl se mi splnil a plní dodnes. A k tomu jsem navíc dostala nečekanou škálu možností, co se sebou a svým tělem dělat.

Co ti výuka přináší nebo naopak ubírá?

Výuka s PJŽ pod vedením Adri mi otevřela dveře do úplně jiného vnímání nejen pohybu, ale světa vůbec. Začínala jsem jako člověk, co „chodí cvičit“. Teď je pohyb nedílnou součástí mého života, nejen jako cvičení, ale je doslova ve všem, co dělám. Výuka mi přinesla větší sebeuvědomění a sebepřijetí. Své tělo vnímám mnohem intenzivněji, a zároveň se cítím být mnohem odolnější jak fyzicky, tak psychicky. Jsem spontánnější, silnější a pohyblivější. Troufám si dělat věci, do kterých bych se dříve nepustila. Je na to připraveno jak mé tělo, tak i mysl.

Studium a praxe mě připravila o strach z neúspěchu, ze selhání, ze života, který jsem silně prožívala, aniž bych si toho byla vědoma. Praxe mi dala lehkost bytí, zklidnění, které je blahodárné nejen pro mě, ale i pro mé blízké okolí. Zbavuje mě iluzí o sobě a dává mi možnost nahlédnout sebe sama a vnímat přítomný okamžik. Vím, že jsem krásná, když jsem to já, a je mi v tom dobře. Přestávám lpět na zafixovaných vzorcích a představách. Pomalu odhaluji, kdo vlastně jsem.

Co je pro tebe hlavním přínosem studia?

Hlavním přínosem studia je pro mě sebepoznání, které jsem vůbec nečekala, i přesto, že je to důležitá součást mého života. Díky řadě situací, kdy mi něco nešlo, jsem si uvědomila, jakým způsobem si svým nastavením sama sobě v životě kladu překážky. Díky pohybu toto nastavení postupně měním, učím se pracovat s frustrací a dokážu se uvolnit. Naučila jsem se soustředit na to, co v danou chvíli dokážu, a když je potřeba, umět si říct o pomoc.

Jednou z hlavních lekcí, kterou si odnáším, je důvěřovat procesu a soustředit se na přítomný okamžik. Dělat v danou chvíli to nejlepší, co dokážu bez přehnaného úsilí a tlaku. A když to nejde, zastavit se, uvolnit se, a zkrátka to nechat plynout. Být k sobě upřímná, nehodnotit, jen pozorovat, přijímat úspěchy i pády a nebát se zeptat a ani poradit druhým, pokud o to stojí.