Mám pocit, že s výukou pohybu se v poslední době roztrhnul pytel. Mám na tom asi taky trochu zásluhu, ale moc nadšený z toho nejsem. Co to vlastně koho učíme? A jak?

Když jsem před rokem a půl začal učit, neznal jsem nikoho, kdo by tady dělal to, co Ido Portal – stojku, lezení po zemi, kousky z Corsetu (tj. přípravu kloubů na zátěž a výkon), kruhy, hrazdu a spousty fajn her. Neskutečný kousky a věci, ze kterých člověku spadla čelist. Proto jsem to taky začal dělat – jednak mě to samotného baví, jednak mi to přijde vcelku cenné, než abych si “to” nechal pro sebe. Ale co je to vlastně “to”? Co je to “to” tak cenné? Ty pozice? Polohy? Stojka? Muscle-up na kruzích? To je “Ido Portal Method”?

Přes všechny moje zkušenosti mě to, co dělá Ido Portal nadchlo, můj první Movement-X (před více než dvěma roky) se mnou zahýbal (stejně tak všechny další jeho semináře), jeho pohled na věc mě oslovil. A stalo se to více lidem, takže naprosto chápu nadšení po těch dvou dnech. Ale právě proto, že s ním jsem trošku déle, tak to vidím asi trochu jinak.

Díky tomu, jak jsem psal o svých zkušenostech ze seminářů Ida najednou zná mnohem víc lidí, můj blog čtou lidi z celého světa. Ale z Čech, přirozeně, nejvíc. Potom, co jsem s Idem v dubnu uspořádal seminář v Praze, bylo mi jasné, co se stane – hodně obyvatel z české kotliny bude vystaveno jeho učení, přístupu, myšlenkám a vlivu. Seminář byl z poloviny zaplněn Čechy, což je super úspěch, protože do te doby jsem nevěděl o nikom jiném z CZ, kdo by u Ida studoval (jasně na Facebooku jo, ale to nepočítám). A bylo mi taky jasné, co bude následovat pak – celá řada lidí bude nadšeně jezdit dál studovat na další události. Což se děje, hodně trenérů z jiných škol (i “normálních” lidí) se nadchlo a jezdí k Idovi na semináře.

Pár lidí se mě ptalo, jestli se nebojím konkurence. Vždyť jsem si vlastně tak jako sám způsobil ne? Něco jako Cimrman – sopka, která zasypala sama sebe :). Podívejte o několik odstavců výše – přijde mi to příliš cenné, než abych si to nechal pro sebe. A dneska vím o několika lidech, co učí podobné věci. Podobné to sice je, vypadá to možná stejně, ale je to něco úplně jiného. Přijde mi totiž, že se to trochu zvrtlo.

Vrátím se k tomu co “to” vlastně je – ten pohyb, o kterém Ido mluví. Stojka? Loket na špičce propnuté nohy? Lezení po zemi? Dračí dřep?

Když se teď někdy podívám na Facebook, tak je to samá stojka, samé QDR, samý loket na špičce, samý rozštěp. A to je jako ta metoda… Vážně si myslíte, že tohle je “Ido Portal Method”? Víte, co to je? Sbírka motýlů. Někdo sbírá Čtyřlístky s Myšpulínem, někdo knihy, někdo známky a někdo evidentně sbírá pozice. Sbíráte pozice, jako někdo sbírá motýly.

A to je jako ten “pohyb”?

Na každém semináři Pohybu, jsem začínal tak, že jsem představil sebe, a protože mám jistou hrdost a čest, tak i svého učitele od kterého moje inspirace a znalosti pochází. To je jednak úcta ke svému zdroji, jednak slušnost (a jednak mi věřte, že pokud to neuděláte, časem se od Ida a jeho týmu nenaučíte ani uvařit čaj. Znám dost a dost lidí, kteří tak dopadli. Na Wing-Chunu jednou SiFu říkal, že kung-fu je dar, který dostáváte na stříbrném podnose. Kdo zapomene, kdo mu ho podal, ztrácí na něj nárok.). No a pak říkám, že chci ukázat trochu jiný přístup. Směr. Názor na pohyb. To, co učím na semináři je přesně tohle – názor. Směrovka. Ukazatel, kudy by to možná taky šlo.

Kung-fu je dar, který dostáváte na stříbrném podnose. Kdo zapomene, kdo mu ho podal, ztrácí na něj nárok.

Ivan Rzounek

To, co učím nejsou zázračné pozice. Magické polohy. Motýli, které je potřeba ulovit a napíchnout na špendlík. A pak si ulovit další.

Vážně si myslíte, že Ido chce ulovit dalšího motýla? To, co vidíte na Idových seminářích jsou zrnka písku na pláži. Výsledky určitého procesu. “Dát si nos na špičku natažené nohy nebo udělat stojku je něco, co by měl umět každý.” Nebo dračí dřep. Jako vážně? Myslíte si, že je to nějaký základ pohybu? Zrnka písku, odraz zkreslený ve vodě…

Nechci mluvit za Ida, ale mám takový pocit, že jemu je dneska nějaká stojka úplně ukradená. “Ještěrka” na zemi? To samé. Málokdo tuší, na čem a jak dneska pracuje, ale věřte mi, že je to někde úplně, úplně jinde. A tam kam se dostal se nedostal lovením motýlů. Idova doména je pohyb. Ne jednotlivé pozice, které děláte, aby jste byli uber-cool, aby bylo co dát na Instagram a zasypat se #hastagama, jak umělý vánoční stromeček umělým sněhem.

Přijde někomu, že loket na špičce je impozantní? WTF… To jste nikdy nezkusili otevřit knihu o józe (a vynechme diskuzi o tom, že jóga je hlavně vnitřní praxe)? Proč není tak “důležitá” Supta Kurmásana??

Proč se nevyfotíte, jak stojíte v super Tadásaně? Třeba 2 hodiny Tadásana challenge – bez pohybu, bez usnutí, jenom stát. To bude uber-cool. Ale to by nevypadalo dost hard-core. Za stání člověk nedostane komentáře jako “dobře ty”, ani nenapíše “jedeme bomby”, když prostě budete stát. Ale v určitých případech je to mnohem cennější, než cokoliv jiného. Odpověd je jasná – protože Ido Portal. Proto dneska někdo máme lokty, nos nebo bradu na špičce. Ido zpopularizoval výsledky Wushu protokolu (právě za pomoci těchto pozic), ale oni to jsou spíš následky. Jsou to milníky na cestě, ale těch milníků, podobných bodů je nekonečně mnoho. Takže upínat se k tomu, že dám loket na špičku (sorry, fakt mi dost to pije mojí RH+), je dost zcestné.

Než mi začnete všichni hromadně psát – já se taky někdy fotím a dávám to na Facebook. Nicméně mi věřte, že hodně důležitá je ta práce, která není vidět, cviky, které nejsou moc sexy a pozice, které nejsou známé. Je důležité vědět, co je cíl a co je “jenom” cesta. Všechny tyhle pozice nejsou cíl. Nebo snad ano?

Možná jste sběratel. Potom je zřejmě všechno v pořádku. Ale možná ne a potom ale pohyb o kterém mluví Ido a to, co se snažím učit já – to je něco jiného.

Názor. Směrovka. Ukazatel.