V srpnu 2014 jsem se zůčastnil víkendového semináře s Yuvalem Ayalonem, mistrem stojky. Následují krátké zápisky z místa činu.

Den první

• Měl jsem 3 hodiny ráno začátečníky a 4 hodiny odpoledne pokročilý kurz
• Ten pro začátečníky byl celkem dost dřina, moje kurzy jsou proti tomu legrace
• Yuval je mutant, místo tricepsů má na rukou parazita nebo co, masivní, silné, budící respekt. U lokte má svaly, co vypadají jak klobása (stejně tak Ido), stabilizátory které, no, stabilizují loket. Před rokem jsem tam neměl vůbec nic, teď tam mám něco malého, ale jak Ido tak Yuval tam fakt mjí něco s čím v anatomickém atlasu nepočítali
• Skladba účastníků – 1/3 ženy, 2/3 chlapíci
• Spousta lidí z capoleiry, dost breakdance, dva thai-boxeři a pak směska, co dělá všechno možné
• Břicho – namožené, ramena – hotovo, zápěstí/předloktí – totálně hotovo. Bolej mě i nohy, lýtka a chodidla
• Asi ze 1032 stojek, co Yuval předváděl se jednou zapotácel – AHA! Je to člověk, dělá chyby!
• Jinak je to výborný chlapík, velice skromný, nijak se nechvástá ani nevykřikuje, prostě konstatuje a ukazuje jak a co a proč
• mám asi 20 stránek malůvek a poznámek jenom z prvního dne.
• Po náročné operaci ramene byl ve stojce za tři týdny :”… Ale nikomu jsem o tom neřekl…”
• “jako mladý gymnasta jsem se trochu protáhl a šel na věc, jak stárnu, starám se o tělo čím dál tím víc.
• Na otázku, jestli se člověk má nějak speciálně připravovat silově, Yuval odpověděl :” čas vzhůru nohama”. Nikdo neuteče tomu, že musí udělat stovky opakování a být na rukou hodiny a hodiny. Pak bude silný :).
• “cvičím stojku asi 32 let…”. Co dodat no.
• “… Aaaaa to je pěkná pozice.” Bum. “Škoda, jenom vteřinu.” :).

Den druhý

• Projeli jsme víceméně program z prvního dne
• Víc obtížnějších variant a cviků
• Ptal jsem se Yuvala, jestli někdy zkoušel military press. S tou jeho silou a “parazitama” místo svalů bych to chtěl vidět. Odpověděl, že ne, že se v podstatě za život činky nedotkl, s vyjímkou velice lehkých vah používaných na rehabilitaci nebo strečink. No, tak tady to máte.
• Dělali jsme jak práci na tuck, tak na straddle (skrčené nohy, roznožka) ve stojce.
• Odpoledne v pokročilé části jsme řádili na kostkách jako diví
• Přechod kostek z jedné strany na druhou a zpět
• Odhazování kostek z komínku (začnete se třemi až pěti a odhazujete a končíte na zemi)
• Hodně z toho, vlastně asi všechno, směřuje ke stojce na jedné ruce
• Yuval všechno bravurně předváděl, komentoval a žádná otázka nebyla nezodpovězena
• Mám mnoho stránek malůvek a poznámek, tipů a triků
• Během cvičení jsem si uvědomil, jak je velice nepříjemné, když mě někdo opravuje vzhůru nohama. člověk si balancuje a je rád, že je rád a najednou s ním někdo začne manipulovat a hýbat a pak ho pustí. Děsný.
• Po celkem 17.5 hodinách stojky za dva dny mě celkem bolelo úplně všechno
• Mám mnoho bodů, na kterých zapracovat, ale moje stojka je o úroveň výš, jenom uvědomění si určité chyby vám ji začne opravovat a zlepšovat.
• “Jedna hodina stojky 5xtýdně znamená, že máte spoustu času na strečink a posilování, protože v době kdy odpočíváte si místo Facebooku můžete pracovat na mobilitě nebo správném kliku.”
• “Ano, nemáš otevřená ramena, ale to není důvod, nedělat stojku. Jak je otevřít? Dělej to cvičení, co jsme si ukázali a dej vědět za dva roky. Ono se to prostě stane.”

Suma sumárum – nelze než doporučit všemi deseti. Člověk může cvičit doma každý den, ale podobné události mě pokaždé posunou o několik úrovní dopředu. Motivace z ostatních, to, že vidíte na vlastní oči absolutní kontrolu a pohyb někoho na vysoké úrovni, fakt, že si uvědomíte (znovu po sto desáté), že neexistují ani zázračné cviky ani zázračné programy, ale je prostě potřeba praxe, praxe a praxe (ať se jedná o stojku nebo hraní na kytaru).

Bezva akce, zítra bych jel znovu kdyby to šlo.