Před pár dny dal Valery Federenko na Facebook obrázek ze semináře, který se konal v Řecku v roce 2011. Zvedám tam super-hardcore růžovou, 8 kg težkou kettlebell. Tak jsem nostalgicky vzpomínal na to, co jsem se tam naučil a co mě tam překvapilo. A jedním z těch překvapení bylo to, jak nás učili dýchat.

Kiai poprvé

Když jsem byl ještě malý samuraj, tak jsem chodil na karate a už tenkrát se nám snažili vysvětlit, jak dýchat “do břicha”, při úderu nebo kopu křičet “Kiai!”. V chytrých knihách jsem se dočetl, že bojový pokřik má zastrašit protivníka a zpevnit tělo. Tenkrát jsem to moc nechápal, prostě jsem křičel co to šlo, a trvalo mi mnoho let, než mi to pomalu došlo. O dechu by se daly popsat celé knihy a taky jich dost najdete, ať už pro účely meditace, kontroly strachu nebo jógy.

Uteklo hodně vody a když jsem začal někdy kolem roku 2004 seriózně cvičit s kettlebell a potom s velkou činkou, nešlo přehlédnout to, jak je dech důležitý. Ať už to byl Pavel Tsatsoulin nebo Mark Rippetoe (a celé zástupy dalších), pokud člověk něco zvedá, má být pěkně zatnutý, chránit si páteř a dobrou pozici těla. A tam dech velice pomáhá. Je třeba uchopit nástroj (činku např.), zatnout pánevní dno, zpevnit břišní svaly a pak se nadechnout “do břicha”, do toho zpevnění. Což není nic jiného, než povolit bránici, aby se vtlačila do dutiny břišní a tím tam (za pomoci neustálé sevřených břišních svalů) vytvořila tlak, kterému se říka IAP – Intra Abdominal Pressure. Představte si, že si v břiše nafouknete míč (ale nedovolíte, aby se vám břicho vydulo ven). Ten zajistí zpevnění středu těla, může se o něj “opřít”, svaly okolo páteře ji pak dobře ochrání.

Kiai podruhé

Třeba v RKC směru zvedání kettlebell, Pavel Tsatsouline doporučoval (nevím jak je to teď, asi to samé), vlastně udělat něco jako “Kiai” v karate, tj. v aktivní fázi cviku vydechnout (zároveň s patřičným zvukovým efektem), tím se ještě víc zpevnit a zabalit a tak generovat tenzi a sílu do potřebného směru.

Je to vlastně logické

Takže ve zkratce – pozice, zpevnit, nádech, tím ještě víc zpevnit a zvednout. Pokud jde o činku tak hotovo, konec, činka je nahoře, gratulujeme a tleskáme.

Pokud jde o kettlebell swing nebo snatch, tak je to (logicky) dynamické a opakované. Když se kettlebell dostává dolů, cvičenec se nadechuje (aktivní střed těla, pomocí bránice se zpevňujeme, chráníme páteř atd.), pak exploze nahoru a zároveň mocný výdech, jako když člověk zhasíná svíčku.

Vzhledem k tomu, co jsem popsal nahoře – prevence zranění, zpevnění, aktivace středu těla, vyplnění bříšní dutiny – je to logické, naprosto logické.

And now for something completely different

Nadpis tohoto odstavce, známá to věta z Monthy Python Flying Circus, předurčuje, co se v Řecku stalo – Valery nás učil dýchat úplně opačně. Úplně opačně.

Valery je jeden z nejlepších kettlebell lifterů světa, takže jeho slovo má váhu. Nevypadá nijak impresivně, mluví spíš potichu, ale jeho síla je pověstná. Je to několikanásobný mistr světa, držitel mnoha rekordů. Stejně tak Ivan Denisov, který tam byl taky, to je monstrum s výkonem jak raketoplán. Ale jejich styl byl… jiný.

Výdech je ve fázi, kdy se cvičenec (ve swingu, snatchy nebo cleanu) dostává dolů, kdy ho kettlebell stlačuje a vlastně ho “vyfukuje”. Výdech je spojený s uvolněním, takže tam člověk v podstatě “zahučí” a zabrzdí ho až jeho tělo. Nádech je při aktivní fázi, kdy jde člověk nahoru s vahou. Zmiňoval jsem “míč” v břiše – tady je to to samé, ale ono nafukování “míče” vám pomáhá. Pomáhá vám v aktivní fázi, protože vás vlastně narovnává a zpevňuje. A je to taky logické, naprosto logické.

Ty žiješ v takovým omylu Bobši, v takovým omylu…

Je potřeba si to vyzkoušet, já s tím měl seriózní problémy, protože to bylo úplně jinak, než jsem to kdy dělal. Kdo to kdy slyšel nadechovat v aktivní fázi!?! WTF… Tenkrát jsem taky pochopil, že tenze není síla. Tenze je tenze. A moc tenze nejen nevygeneruje víc síly, ale způsobí zdravotní problémy.

Za pár let jsem se v podstatě stejně učil dýchat na instruktorském kurzu Iyengar yógy. Nedávno jsem se bavil s kamarádem, že úplně stejně se dýchá v ruském bojovém umění Systema – jemně, přirozeně, potichu. Jak v józe, tak v Systema platí, že dech “vede” pohyb. Tj. nejdřív se stane dýchání a na jeho základě (to, jak to v těle pracuje) se člověk pohne. Ne naopak. To samé nás učil Valery.

Kdo viděl Federenka nebo Denisova zvedat těžké kettlebelly – ono to skoro vypadá jako Systema. Kettlebell má 70 kilo nebo kolik, ale mávají s tím, jak když je ta koule z polystyrenu a vypadá to celkem ladně, elegantně, pružně (cítíte spojení s tím, jak vysvětluji pohyb na svých seminářích?). A jejich objasnění toho, jak se dělá snatch, clean, jerk nebo swing, kde a jak se generuje síla bylo velmi, velmi odlišné od znalostí, podle kterých jsem se řídil dříve.

Na obrázku dole je Ksenia Dedukhina, světová šampiónka v kettlebell sportu. Kettlebell snatch, 24 kg, myslím celkem 189 opakování. Připomněl bych pravidla – s jednou výměnou rukou… Takže ješte jednou zopakuji – dejme tomu snatch 99 opakování pravá ruka, výměna, 90 opakování levá ruka. Konec setu. Časový limit je 10 minut. Obrovský, obrovský výkon. Osobně neznám moc lidí, kteří to dokážou.

Myslíte že Ksenia nemá sílu?

Tak proto

Proto když se mě teď někdo při “ještěrce” nebo při stojce ptá, jak má dýchat tak mu odpovím :”Tak, aby jsi se neudusil.”. Mohu mu ukázat více způsobů, hodně cest. Protože na jeden kopec vede hodně cest a vaše cesta bude diktovat to, jak budete dýchat. Ona to zas taková věda není. Pohyb není věda. Poslouchejte svoje tělo a ono si poradí samo. Je to kůň, kterému příliš často dáváme otěže nebo klapky na oči a někdo mu radí, jak má jet. Ale ten kůň to už ví, ví to někde hluboko uvnitř mnohem lépe. Jenom mu povolte uzdu a sundejte mu tu pásku z očí. A pojedete s větrem o závod.