První krok k tomu udělat stojku je pochopit, jak vypadá dobrá linie a začít jí vnímat. A ideální začátek je postavit se na ruce čelem ke zdi.

Tomu mít dobrou linii se ve stojce věnuje hodně času a hodně času také trvá, než to člověk a jeho tělo pochopí. Pokud jste rovní jako pravítko, dokážete se pěkně “vyhladit” a “jenom” se postavit na ruce, je mnohem snažší pozici kontrolovat a udržet jí déle, než když jste ohnutí jako banán (více níže). Druhým argumentem je to, že následný přechod na stojku na jedné ruce je možný. Ne snažší, možný. Ido Portal jednou poznamenal, že pokud vaše stojka vypadá jako “banán”, na one-arm (stojku na jedné ruce), můžete v klidu zapomenout. A za třetí – rovná stojka vypadá mnohem líp. Časem začne pokročilý cvičenec linii porušovat schválně, ale to má svůj důvod (a dost času :).

Banán

O linii bych mohl vyprávět hodiny, ale začneme stojkou čelem ke zdi. Většina lidí, co začne se stojkou koketovat naopak zahájí tréning zády ke zdi. Je to tak jako logické, člověk se nebojí, že spadne (není kam). A výsledkem je, že vypadáte jako banán.

Ať chcete nebo ne (a to se na fotce ještě snažím pěkně propínat), budete vždy prohnutí, protože nohy se opřou za rovinou hlavy.

Ke zdi čelem, k Ivanovi zády

Takže začneme opačně a to čelem ke zdi. Dřepněte si na zem, zády ke zdi a nohama vyšplhejte nahoru. A teď se úplně, ale úplně propněte směrem nahoru – lokty, ramena, záda, boky, kolena, kotníky a špičky nohou. Všude vznikne napětí, tenze, už jenom z toho, jak se propínate za špičkami nohou. To napětí vám pomáhá pozici kontrolovat, takže si na něj zvykněte. Jediné, co se dotýká stěny jsou špičky nohou. Jak vidíte, není nutné ani žádoucí být blízko u stěny. Tady nejde o to být perfektně vertikálně, ale o to mít dobrou linii. Takže ruce naprosto v pohodě 20 cm od stěny. Všimněte si, jak se tělo se vyhladí v hrudní i bederní páteři (taky mi to dalo práci…). Pohled směřuje na ruce, hlava je tedy trochu vyvrácená (pozici hlavy věnuji v budoucnu samostatný článek), ale pro začátečníka je to nejlepší poloha. Tato poloha je daleko, daleko od jakékoliv pasivity, naopak je velice aktivní a to všude, v celém těle. Vypadá to takhle.

Dva největší problémy

Na obrázku vidíte dva největší problémy stojky čelem ke stěně.

Ten zleva ukazuje, co se stane, když se ramena dostanou před ruce. Vypadá to sice OK, ale úhel mezi hrudníkem a rukama není úplně otevřený. Vypadá to trochu jako hodně vysoká planche, člověk se začne opírat o svalstvo mezi lopatkami a trapézy. Volně stojící stojka potom trpí tím, že jí prostě neudržíte dlouho. Další problém bude to, že vás brzy začnou bolet zápěstí.

Obrázek vpravo je totální paragraf, velice častá chyba. Jak říkal ten malinký mnich Neovi v Matrixu :”There is no spoon. (žádná lžička neexistuje)”. Tak tady neexistuje žádná linie. Čím více máte v těle pružných a ohebných míst tím hůř (pro stojku samozřejmě…). Tenze se dobře kontroluje. prohnutá bederní páteř a vystrčená spodní žebra – špatně, ať je to deadlift, Virabhadrasana (pozice bojovníka) nebo stojka.

Musíš být jako bageta

Jak mi jednou před lety řekl jeden francouzský akrobat :” You must be like baquette (musíš být jako bageta)”. Jako bageta, co jí zapíchnou do země. Rovná. Uvnitř uvolněná. Na venek pevná. A křupkavá. A čerstvá. s máslem (já vím, vy jste všichni paleo, ale taková čerstvá bageta…).

Takže pro velký úspěch ještě jednou, jak vypadá správná stojka čelem ke stěně.

Stojka čelem ke zdi

Jako rozcvičku, abych se naladil na cvičení, připravil se na stojku, přivítal nával krve do mozku, znovu si uvědomil a fixoval linii, začínam každý trénink stojkou čelem ke stěně 3×30 vteřin. Nikdo vám nebrání cvičit víc, ale tohle je rozcvička, samotný trénink teprve přijde 🙂