Všichni se přežíráme

Skoro všichni, najdete vyjímky. Ale jinak ať už je to jídlo, pití, informace, vzruchy, statusy, fotky, podněty, informace, semináře, knihy, články, hudbu, aplikace… Teče nám to ušima a přesto se podíváme na další zprávy. Přesto se cpeme dál. Na ikonce svítí červené čísílko, tak je tam zpráva, fotka nebo “důležité” sdělení. Pohladit telefon a zmáčknout tu ikonku. Hladíme zařízení víc než svoje milé.

Já to celkem chápu, protože dělám to samé. Nicméně to jedno po druhém odsekávám jak plevel. Jeden mailing list, jeden status, jednu aplikaci. Kousek po kousku. Už absolutně nechápu, jak jsem se za poslední měsíc odhlásil z 30 mailing listů a na Facebooku přestal sledovat cca. 150 lidí nebo stránek( nebo chápu, že jsem se odhlásil, nechápu, jak jsem to všechno nahrabal). Instagram jsem přesunul na poslední stránku na telefonu, tam, kam slunce nesvítí a já nikdy nechodím. Nikdy jsem nepoužíval notifikace, až na vyjímky. Teď i ty vyjímky šli do háje.

Z telefonu jsem smazal asi polovinu aplikací, na co jsem nesáhnul posledních 14 dní, to šlo do věčných lovišť. Facebook zatím přežívá, ale půjde i ten. Otázka času. Budu používat svůj “Pohyb je život”, sledovat asi jednu skupinu a 2 lidi a zbytek půjde “do světa”. Je těžké to ovládat.

Možná to znáte sami, možná ne, ale je obtížné přestat nadmíru konzumovat. Všichni něco konzumujeme. Málokdo je střídmý a umí přestat včas nebo možná ani nezačít.

Co se týká sociálních médií, byl jsem jejich velký zastánce a částečně to trvá, ale bohužel se to zase zvrhlo v přežírání a Facebook(a jím vlastněný Instagram) nebo Googgle a celá ta partička z Křemíkového údolí, zaměstnává nejlepší mozky planety a snaží se, aby jste tu aplikaci otevřeli znovu, resp. aby jste jí nezavřeli a pokračovali v konzumaci. Dělají to chytře. Jsou chytří. Před pár desítkami let nejlepší mozky pracovali na tom, jak dostat člověka do vesmíru. Dneska makají na tom, jak vás udržet na Facebook stránce. Jak vám mixovat ten správný obsah, který vás donutí posunout stránku níž a ještě níž a ještě a ještě další zprávu zkouknout.

Ale víte sami, že 99% těch zpráv v podstatě nemá hodnotu. Jsou to chipsy, tyčinky, pivo a Coca-Cola. Něco, co do sebe tláskáte v podstatě bez rozmyslu, když máte oči upřené na televizní obrazovku nebo plátno a jakmile jednou začnete, je obtížné se zastavit. Protože to vlastně nevnímáte. Konzumujete pro konzumaci, jiný význam to vlastně už nemá. Ale ono to škodí, jenom to teď není vidět.

Je dobré být střídmý

Pokud to dokážete zastavit sami od sebe, přecpat se nebo jenom střídmě ukousnost jednou za čas – vlastně proč ne, to může i prospívat. Ale pokud otevřete Facebook 15x za den a do toho 13x Instagram za hodinu – nedopadne to dobře.

Jak koukám, zvrhlo se mi to trochu v lamentování nad sociálními sítěmi. Ale to samé, střídmost platí i jinde.

Jako člen Ido Portal Mentorshipu bych neměl chodit na semináře k jiným učitelům, měl bych se učit jenom od Ida. Napoprvé nás to všechny hodně zarazilo, měli jsme na to různé myšlenky a názory, ale Ido byl neoblomný.

“Informace jsou toxické”

Ido Portal

Lidi hromadí informace, je jim příjemné se učit něco nového, ale pak to používat – to je jiný šálek kávy. Stojka je fajn, ale cvičit jí už moc ne. Lokomoce jsou sexy, ale chci se je naučit a pak jít na Spartan Race, vlastně to nikdy dělat nebudou. Stovky lidí byly na semináři, kde probíráme páteř a mnoho z nich mi psalo, jak jim to pomohlo. Je to úžasný materiál, tělu i duši nesmírně prospívá. Ale kdo to cvičí, jak jsem vysvětlil 30 minut denně? Nebo alespoň 5 minut denně? Ruku na srdce – většina z nich ne. A pak hurá na další seminář. A další. A další.

Se 100% zárukou, že ty předchozí – ano, viděl jsem to, znám to. A ne, vlastně to neumím, rozhodně jsem to ani neovládl na výborné úrovni, ale ani jsem to nevstřebal.

Na mém semináři “Pohyb” jsem pokaždé načal a nastínil desítky konceptů – od mobility, přes regeneraci, rychlosti, zdraví těla, přípravy kloubů, práce s dechem, kondici, evoluční vývoj, rozvoj nelineární síly, představil jsem hry a atd. Ten seminář byl velice úspěšný – bylo to pestré, zábavné, neobvyklé a nové, vysoce prospěšné. V Čechách nikdo nic podobného nedělal(dnes je situace jiná) a bylo to jak výbuch. Ale z toho jednoho semináře by člověk mohl čerpat ROKY. Roky práce, než by to zvládnul na vyšší úrovni. Kromě mých vlastních žáků, se kterými driluju pořád dokola a v kruzích se vracíme ke stejnému materiálů – nejsem si jistý, kdo to takhle použil. Nejspíš nikdo – hurá na další seminář, chci další zábavné hry.

Já je vlastně ani nechci hrát, resp. jo, ale chvilku. Pak je smažu a v “App Store”(na jiném semináři) si stáhnu novou. Tahle už mě nudí… Je to závislost, na informacích, možná na zábavě, možná máme, jak to jednou definoval můj známý “…přebytek volného času…”.

Představte si někoho, kdo si píchá drogy – to gesto, jak si poklepe na ohyb lokte prsty druhé ruky, aby mu naběhly žíly – to je gesto, které Ido mnohokrát použil. Závislost. Potřebujete další dávku nových věcí.

Dostal jsem četné dotazy, kdy bude další můj semininář o stretčinku. Nebude. Já tomu materiál už nevěřím. Mobilita spodní části těla tak, jak mě ji naučil Ido je pár cviku. Krev, pot a slzy a měsíce práce. A uděláte skoro všechno, co všichni chtějí, rozštěpy, provazy, nohy na hlavě. Ne desítky cviků, ne složité principy,, nemusíte do toho sycnhronizovaně dýchat. Nemusíte znát isometrické a PNF a aktivní a pasivní co já vím. Jenom musíte dělat to, co vám ukážu. A tolik, kolik vám řeknu. Každý, kdo se mnou cvičí, to zná. Ale skoro nikdo to nedělá tak, jak je to potřeba. Protože je to dřina jako kráva.

Alexas_Fotos / Pixabay

Hromadíme informace tak, jak jiní hromadí harampádí s tím, že se to někdy může hodit. Informace jsou ale fakt toxické a mohou vám zanést ne pokoj, byt nebo sklep, ale tělo a duši. Což je neviditelné, ale mnohem, mnohem horší.

Informace jsou ale fakt toxické a mohou vám zanést ne pokoj, byt nebo sklep, ale tělo a duši.

Dneska jsem za “omezení” od svého učitele vděčný – já vlastně ani nechci víc, mám toho na talíři dost a dost. Jsem vděčný, že nás Ido takhle zasekl, protože to viděl a chápal mnohem dřív, než my všichni dohromady. Je miliarda zajímavých věcí, hromada zajímavých knih, dneska desítky seminářů. Nemůžete přečíst všechno, nemůžete dojít na všechna školení(ale můžete to zkusit..). Je to zajímavé, já vím. Chápu to. Můžete se o to pokusit, ale stejně se vám to nepovede. A možná v polovině té snahy vypustíte duši. Někdo sbírá známky a někdo asi certifikáty za školení. Takže je to možná sběratelství?

Včera mi bylo 43 let. Když máte rodinu, vedete malinkatý business, sami hodně trénujete a snažíte se dobře spát a nejste mnich, už nepřečete jednu knihu za dva dny. Ani za týden. Rozhodně ne tak, aby ve vás z toho obsahu něco zůstalo. Když budu optimista, přečtu celkem 5 knih ročně. Opět opakuju, žádný “bojový žraní”, ale tak, aby člověk materiál vstřebal a něco si zapamatoval. Ono nejde o to, kolik knih přečtete, ale kolik z toho ve vás zůstane.

Jestli Bůh, Tao a co já vím dá, budu žít dalších třeba 40 let(a já vím, možná víc, nanotechnologie, singularita, AI a co já vím ještě). Takže zvládnu, v nejlepším případě 200 knih. A hotovo, víc ne. Budu realista a řeknu si spíš 100. A to už znamená, že bych si měl začít sakra vybírat, protože nechcete ztrácet čas nesmysly a číst fast-food.

Dřív měl člověk doma jednu Bibli a to byla Ta kniha. Dokázal z ní často citovat, promýšlel jí a diskutovat ze všech stran. Já přečetl stovky knih. Ano, dalo mi to hodně znalostí, ale teď si úplně nejsem jistý, jestli mi to spíš neubralo. Mohl jsem dělat něco jiného.

Jsme všechno, jenom ne střídmí. Čas to začít měnit.