V srpnu jsem se strašně praštil do kolene, něco se nějak nepovedlo, spadnul jsem divoce a přímo na komoru – zásah zepředu na čéšku. Měsíc jsem měl koleno jak když mi tam někdo nacpal kus melounu – oteklé, veliké, nepříjemné.

Kloub je, Bruce Lee zaplať, v pořádku, jenom pod kůží se udělal otok, “maličko” se zvětšila bursa, která původně obsahuje trochu tekutiny. Teď ji obsahovala o dost víc. Šel jsem k ortopedovi, ten to zhodnotil, potvrdil zranění z nárazu a tekutinu vycucnul injekcí. Nic moc zážitek, ale hlavně to druhý den bylo to samé (což říkal, ale znovu se mi k němu nechtělo).

Mohl jsem dělat dřepy i dřepy na jedné noze, nebolelo to, jenom to bylo divný a nepříjemný. Zkusil jsem to šetřit, odpočinout, lehce se hýbat – nic. Pořád divný. Tak lezu, lezu, klečím trochu, dřepím si pořád. Nic. Nohy trénuju cíleně dvakrát týdně, nicméně nijak se to nelepšilo ani nehoršilo.

Inu jsem napsal Jozefovi Fruckovi z RootlessRoot (který měl velké problémy s koleny), co by dělal – odpověděl, že hlavně ne k doktorovi a vysát injekcí. Hmmmm, pozdě. Že jako pohyb. Napsal jsem Johnymu (z Ido Portal týmu), co by dělal on. Poslal mi toho víc, jedna z rad byla – pohyb.

Tak jo, přestal jsem to totálně šetřit a začal jsem klečet, masírovat, přesunovat se po kolenou. Lehké pohyby, co mi dávaly smysl. Cca. 15 minut denně jenom tohle. Při tréninku, mezi sériemi. Večer před spaním. Opatrně a s citem.

První obrázek je čtvrtek, druhý pátek. Otok je asi o 50% menší. Dneska je neděle (poslední obrázek), je to pořád patrné, ale zlepšuje se to rapidně, cca. pětina původního objemu.

Bursa je pořád maličko citlivá, ale předpokládám, že po cca. 45 dnech otoku to bude chvilku trvat, než se to uklidní.

Takže když máte pochybnost – pohyb – pro tělo nejlepší lék.