Naše logo už je na světě nějaký ten pátek (něco přes dva roky), ale nějak jsem nikdy nevysvětlil, co to vlastně je. Trvalo mi celkem dlouho (občas moc přemýšlím), než jsme společně s grafičkou dospěli k řešení.
Chaos
Když jsem začal cvičit s Idem, tak jsem si myslel, že vím, co nás učí a jak to vypadá. Dělali jsme stojku, lokomoce od rána do večera, tu a tam hra. Hodně síly, hodně gymnastických dovedností. Všude visely kruhy. Takže první, co mě napadlo byla stojka. Nebo nějaký tvar ve stojce. Pak jsem chtěl třeba kruhy, činku, stojku nebo ještěrku z lokomocí – protože tohle všechno jsme používali. Nějak, netušil jsem jak. Což jsem vcelku rychle zavrhnul, když jsme na dalších setkáních na stojku ani nesáhly a kruhy dlouho nikdo neviděl a začali jsme toho dělat ještě víc.
To, co jsme cvičili byl najednou chaos. Najednou jsem vůbec nevěděl, co nás učí a kam to vede.
Symbol
Chtěl jsem symbol – a on tam žádný nebyl. Pokud už jsme měli nějaký nástroj, tak byl
- totálně primitivní
- totálně bezvýznamný a nahraditelný
A se cvičením to bylo podobné – žádná modla, žádný symbol. Symbol toho celého snažení…nebylo nic hmatatelného. Vlastně ani viditelného. Chaos… Dlouho jsem nevěděl, o co se vlastně opřít.
Vír
V té době jsem začali trénovat takové točení rukama kolem těla a připomínalo mi to vír. A pak jsem tam nějak uviděl “symbol”. Symbol toho, co děláme – ve středu pohybu to má sílu, hmotu, definici, ale relativně malou rychlost. Čím víc se to vzdaluje ke krajům, tím víc je to rychlejší, ztrácí se definice a je to rozmazané, nepřesně definované. A pomalu to strhává (a zahrnuje) všechno (a všechny).
Jako tornádo. Jako Ido Portal Method.
Spirála
To, jak učím je trochu jako spirála – chvilku se něčím zaobíráme, věnujeme tomu pozornost a pak to opustíme a posuneme se dál a dál a dál, ale dříve nebo později se vrátíme na začátek. Ale jsme “o patro výš”. Stejná dovednost, stejný nápad, ale už máte jinou hlavu, jiné tělo a schopnosti a je možné se posunout zase o kus dál. Není to rozhodně linearní postup, ani přesně plánovaný. Ba naopak – často vítám chaos, je to součást procesu (četli jste Antifragile od Nassima Taleba, že ano) – moc plánování a řádu je na škodu.
A ten proces vlastně vypadá jak spirála – taková jiná reinkarnace víru.
DNA
A když spirála, tak mi hned naskočilo DNA – informace zakódované ve spirále. Molekula, které v sobě nese informace k růstu, rozvoji a funkci živé bytosti. A začalo mi to být jasnější – prostě chaos, vír, spirála, DNA.
Logo
Takže po několika malůvkách jsem se dostal na schůzku s grafičkou (Hana Kolbe) s vcelku jasnou myšlenkou, ale stejně nám to chvilku trvalo. Chtěl jsem spirálu, vír, nějasně definouvanou věc, které má přesto obrovskou sílu.
“Buď jako voda příteli…”
Bruce Lee.
Barvy – stejně jako logo nechtěl jsem nic výrazného, rozhodně nic agresivního. Mám několik vzorů, ale nejvíc mi sedí bílé pozadí a černé logo. Žádné komplikace, žádné specifické věci.
A vzniklo tohle.
Doteď mám problém vysvětlit, co vlastně trénujeme a jak. Neumím “elevator pitch”, je to pořád chaotické, nejasné. Není to přesně definované. Možná to ani nejde, protože pohyb je stejný. Bez hranic a definicí, bez začátku a konce. Někdy viditelná a hmatatelná věc, někdy neuchopitelná záležitost. Přesto s velkou silou, dosahem a schopnostmi, s obrovským množství znalostí, zkušeností, s masivní koncentrací informací.
Stejně jako naše logo.