Za svůj život jsem udělal spoustu chyb a jsem si jistý, že dost jich je ještě ve frontě. Jednou z nich byl “život v korzetu”.

To máte tak – učíte se třeba dřep s činkou na zádech (back squat). Najdete spousty návodu, čtete knihy, koukáte na videa, chodíte na semináře a všude je něco v tom smyslu, že kolena musí směřovat tam kam špičky. Kolena nesmí přes špičky. Kolena nesmí dovnitř, kolena nesmí ven. Ideálně budou holeně v pravém úhlu k podlaze (když někdo začne motat box squat, dozvíte se i tohle). Musíte mít dobře prohnutou bederní páteř (v extenzi). Opřít se o paty, aby se lépe zapojila zadní část těla. Hlavu nahoru. Hlavu neutrálně. Hlavu jak chcete. Rad je milión, dokud jenom slepě někoho kopírujete a nepochopíte “proč”, tak to je někdy dost matoucí. Nicméně pro dřep s velkou činkou na zádech dejme tomu OK.

Problém nastane, když tyhle zásady a poučky, byť dobře míněné, začnete dodržovat i mimo posilovnu. Bez toho, že máte na zádech 150kg. Protože je to tak “správně” a vy se přece nechcete zranit. Tak si nasadíte korzet. Budete mít neustále bederní páteř ve “správném postavení”. Když uděláte dřep bez činky, stejně budete vzpřímení jak vlajka a neuvolníte se. Kolenům nikdy nedovolíte jít moc dopředu přes špičky.

Hrozná, hrozná, hrozná hloupost… Žil jsem “v korzetu” dost dlouho a výsledek je dost bolesti. Tělo si něčemu odvykne, začne kompenzovat, přeskupí pohybové návyky a logicky správné postupy a začne se hýbat tak trochu jako robot.

Kdyby se bederní páteř neměla ohnout, tak bychom tam díky evoluci měli tyč. Stejně tak kolena – kdyby se noha, byť s nějakou zátěží, měla pouze ohýbat dopředu a dozadu, měli bychom úplně jiný kloub.

Dneska jsem přesvědčený, že člověk pro optimální zdraví, fungování i sílu, musí mít schopnosti pohybu a kontroly v krajních, často extrémních pozicích. Tam je skutečná síla.

Všeho se strejdou (se strejdou Mírou) i strachu z kolen před špičkami a ohnutím bederní páteře. Takže pozor na korzet, on vám totiž brání v pohybu.